Rýchla teória farieb

Prečo vytlačené fotografie vyzerajú farebne inak ako na monitore počítača?

Správa barev je náročná disciplína i pro zkušené profesionály, nicméně se slušným způsobem dá zrealizovat i v domácích podmínkách. Je k tomu ovšem potřeba jistý základ teoretických znalostí a trocha zdravého rozumu. Pokud nemáte čas nebo chuť se barvám věnovat, nastavte (nechte si nastavit) na všech svých zařízeních, které požíváte k pořizování a prohlížení fotografií režim sRGB a nic dalšího neřešte. Technika se s trochou štěstí postará za vás a nemusíte se dalším textem zabývat.

Věrné zobrazení a tisk barev totiž naráží hned na několik úskalí.

Technologie

Počítačový monitor, televize nebo displej telefonu má vlastní podsvícení určité barvy, víceméně (spíš méně) podobné bílé. Toto světlo se pak na úrovni jednotlivých pixelů elektronicky filtruje, aby do oka pozorovatele dopadl paprsek požadované barvy. Naproti tomu obraz na papírové fotografii vnímáme díky odrazu světla z prostředí. Na denním světle bude fotka vypadat jinak, než pod žárovkou nebo zářivkou. Dokonce i barva přirozeného světla se během dne mění od teplé oranžové po studenou modrou. Zcela logicky, pokud na něco jednou posvítím modrým a poté žlutým světlem, bude se mi objekt jevit jako jinak barevný.

Materiál

Dva identické obrázky namalované stejnou pastelkou na bílý a žlutý papír budou vypadat jinak. Tiskové materiály mají z výroby určité vlastnosti, které výrazným způsobem ovlivňují výsledný vzhled snímku. Jinak bude snímek vypadat na papíře lesklém, jinak na uměleckém s příměsí bavlny. Materiály s vyšší odrazivostí budou reprodukovat barvy intenzivněji.

Omezení zařízení

Všechna zařízení mají limity definované technologií a fyzikálními zákony. V domácí inkoustové tiskárně není bílá barva. Přesto je možné vytisknout fotografii s bílým nápisem. Vytisknout touto tiskárnou bílý text na černý papír se vám nepovede.

Na světě existuje teoreticky nekonečné množství barev. Člověk je schopen rozeznat 10 tisíc až 168 milionů odstínů. Běžný monitor počítače nebo displej telefonu skládá barvu ze tří složek (červená, zelená, modrá). Každá z těchto barev může dosahovat hodnot od 0 (zhasnuto) po 255 (maximální jas). Teoreticky tedy může namíchat 256 x 256 x 256 = 16 777 216 odstínů. Některá zařízení toho ale umí víc, některá zase méně. Co se tedy stane, pokud budu chtít po tiskárně barvu, kterou neumí?

Přístupy jsou v zásadě dva. V tom prvním se netisknutelné barvy prostě ignorují a nahradí nějakou nejbližší vhodnou. Chci si vytisknout omalovánky, kde jsou čtyři barvy. Tiskárna tři umí korektně a poslední extra sytě zelenou nezvládne. Nahradí jí tedy méně zářivější, omalovánky budou vypadat trošku jinak, ale asi to vadit nebude. Tento přístup se ale rozhodně nehodí pro fotografie, protože by v obraze vznikaly rušivé plošné artefakty jedné barvy. Elektronika si tedy „najde“ barvy nejvzdálenější jejím schopnostem, ty posune na tisknutelné (či zobrazitelné) hranice a všechno mezi nimi proporčně přepočítá. Všechny barevné přechody zůstanou plynulé bez viditelných odskoků, ale zpravidla za cenu snížení jasu jednotlivých barev (živosti).

Pro názornost si zkuste představit pěkné schodiště do prvního patra. Stejné schodiště budete chtít postavit na jiném pozemku, který je ovšem kratší. V prvním případě stavitel pojede přesně podle předlohy a v určité chvíli skončí ve zdi. Tedy poslední schod neskončí v patře, ale hluboko pod ním. Ve druhém případě stavitel přizpůsobí plány délce pozemku a rovnoměrně zvýší každý schod. Celé schodiště pak povede tam kam potřebujeme. Nebude úplně odpovídat předloze, ale bude funkční.   

Mozek

Neméně důležitým prvkem ve vnímání barev je hlava. Čistě technicky řečeno je světlo elektromagnetické záření o specifické vlnové délce, které drážděním fotoreceptorů zahájí chemickou reakci, která se převedena na elektrický potenciál přenese jako vzruch do zrakového centra. Normálně řečeno, obraz nevzniká před vašima očima, ale až v mozku. Tento obraz je mimo jiné silně ovlivněn vlastní zkušeností nebo psychickým rozpoložením. Proto vidíme bubáky i tam kde nejsou. Výrobci, prodejci a jiná havěť toho samozřejmě umí využít. „Extra bílý“ kancelářský papír budeme zpravidla vnímat jako bílý. Jednak je to napsané na obalu a jednak už jsme asi pár papírů viděli. Budeme o něm tvrdit, že je bílý i pod oranžovým žárovkovým světlem, přestože na něj žádné bílé světlo nedopadá a tedy ho nemá ani jak odrazit. Ve skutečnosti je dokonce světle modrý. Člověk tuhle barvu vnímá jako světlejší než bílou i když je to nesmysl. Ale výrobce takto prodává papír ještě „bělejší“ než konkurence

Psychologického vlivu barev na člověka jsou si producenti čehokoli dobře vědomi. Výrobci fotomateriálů vědí, že drtivá většina uživatelů své fotky nijak neupravuje. Proto jsou tiskové procesy nastaveny tak, aby „dotáhly“ snímek do líbivější podoby.

Nastavení zařízení

Běžná domácí momentka je často podexponovaná fotografie bez kontrastu a živosti barev. Vyvolávací automat je v základu naprogramován, aby dosáhl líbivějšího výsledku. Kdyby tisknul přesně to co dostane, tak si na sebe nevydělá. Člověk má sklon spíš nadávat na tiskárnu, než aby si přiznal, že neumí fotit. Pokud ale fotograf „ví co dělá“, není problém automat přepnout na tisk bez korekcí a tisknout snímky odpovídající tvůrčímu záměru.

Nejde samozřejmě jen o samotný tisk fotografií. Zobrazovací zařízení mají často hned několik režimů.  Když se výrobce chlubí „živějšími barvami, hlubší černou a ohromným kontrastem“, znamená to, že originál přepočítá a ukáže vám barevně úplně jiný obraz. Přepínat můžete mezi režimy standard, dynamický, filmový, herní, vysoký kontrast apod. Pokaždé získáte jiný obraz, přestože zdroj je pořád stejný.

Moderní funkcí u displejů je filtr modrého světla, který má omezit spánkové potíže. Fotografie (vlastně celý displej) v tomto režimu mají barevný posun do teplejších červených tónů.

Technologie HDR posiluje kresbu v tmavých a světlých tónech. Tam kde je fotografie podexponovaná (příliš tmavá) jí zesvětlí a tam kde by vlivem přesvětlení zůstala jen bílá plocha kresbu obnoví. Lokální úpravy v obraze jsou práce fotografa. Pokud velmi kontrastní nebo příliš tmavou fotku pošlete do minilabu, ten HDR neumí a případnou korekci udělá v celé ploše snímku. Pravděpodobně se bude snažit zachovat kresbu ve světlech a tmavá místa zůstanou tmavá.

Monitory notebooků mají často posunuté zobrazení do modrých tónů. Už zde padla zmínka o bělejší než bílé. Výrobci tím zvyšují kontrast a zlepšují tak např. čitelnost obrazu na slunci. Jas takového displeje se mění s ohledem na nastavení spotřeby energie a stavu baterie. Je pravděpodobné, že pokud upravujete snímky v různou denní dobu nebo v noci, budete mít tendenci posunout celkový jas fotografie, podle aktuálních podmínek. Večer budete vnímat jas monitoru intenzivněji a budete mít sklon fotografii příliš ztmavovat.

A aby toho nebylo málo. Některé programy na úpravu a prohlížení fotografií neumí s barvami korektně pracovat a tak se vám snadno stane, že na jednom počítači a jednom monitoru uvidíte stejný obrázek v různých oknech v jiných barvách.

Konec lamentování, jak z toho ven?

Kalibrace monitoru

V ideálním případě máte zařízení (nebo znáte někoho, kdo ho má), kterému se říká barevná sonda. To je čidlo a software, který srovná barvy, které se mají zobrazit a které jsou skutečně zobrazené. Zařídí, aby na monitoru byly zobrazeny skutečné barvy snímku. Je potřeba před tím vypnout všechny „vylepšovače“ obrazu. Pokud máte nastaveno automatické sepnutí nočního provozu na 20:00, uvidíte na monitoru jiný obraz než o minutu dříve.

Protože kalibrační zařízení, není úplně levná záležitost, v domácích podmínkách lze relativně úspěšně použít tzv. okometrickou metodu. Na zařízení nebo v minilabu, které běžně používáte k tisku fotek, si nechte „BEZ ÚPRAV“ zhotovit nějakou referenční fotografii. Stejnou fotku si otevřete na počítači a podle testovacího tisku srovnejte zobrazení monitoru tak, aby si oba snímky odpovídaly. Od té chvíle všechny vaše vytištěné fotky na vybraném zařízení „bez úprav“ budou odpovídat zobrazení na obrazovce. Nebude to úplně přesné, ale s trochou trpělivosti lze dosáhnout obstojných výsledků.

Bez srovnaných barev na monitoru nikdy nedosáhnete barevně shodného tisku. Některé lepší monitory mohou mít kalibraci z výroby, nicméně běžná domácí obrazovka je zpravidla navržena pro sledování videí a sjíždění internetu, nikoli pro věrnou reprodukci barev.

Správa barev

Aby obrázky vypadaly na různých zařízeních stejně, vymyslelo pár chytrých hlav pojem „BAREVNÝ PROSTOR“, což je předem definovaná množina standardizovaných barev.

Na jednoduchém příkladu hned vysvětlím, proč při tisku záleží na barevném prostoru tolik záleží.

 Představte si ženskou, která pošle chlapa, aby jí koupil červenou rtěnku. Ten bude chvilku zmateně koukat na plný regál v obchodě, ale nakonec se nějak pro jeden odstín rozhodne. Žena je spokojená, protože odstín trefil, skoro trefil a nebo jí na odstínu nezáleží. A nebo může být nespokojená, protože tahle barva je úplně mimo. Přitom stačilo, aby pracovala v konkrétním barevném prostoru (rozumějte s katalogem výrobce) a chtěla donést odstín č. X od výrobce Y. Chlápkovi by v obchodě řekli, že značku Y nemají, ale podle jejich katalogu požadovanému odstínu odpovídá č. 123 od výrobce F a ten skladem je.

 Nejpoužívanějším barevným prostorem je v úvodu zmíněný sRGB, který je od roku 1996 standardem pro systém Windows. Umí s ním pracovat digitální fotoaparáty, skenery, tiskárny. Podporuje ho obrovské množství aplikací a většina minilabů pracuje právě v sRGB. Tento standard byl navržen pro prohlížení obrázků typicky v domácím a kancelářském provozu. Každé alespoň trochu slušnější zařízení ho podporuje. A co je nejpodstatnější, pokrývá množinu většiny v přírodě se vyskytujících barev.

Později byly pro náročnější použití definovány další barevné prostory s širším gamutem (rozumějte, že umí víc barev).

Pokud je součástí digitálního souboru informace o konkrétním prostoru, lze s ním pracovat mnohem přesněji. Bohužel tato informace zabírá nějaké to místo a v rámci šetření s datovou velikostí je často zejména v souvislosti s posíláním obrázků přes internet, odstraněna. Barvy v jednotlivých barevných prostorech lze mezi sebou s určitým omezením převádět. Pokud informace o profilu chybí, je výsledek do jisté míry náhodný.

Cílem tohoto textu není poskytnout kompletní návod jak dosáhnout barevně věrných tisků. Správa barev je poměrně náročná disciplína, která vyžaduje správné nastavení celého produkčního řetězce od fotografování přes úpravu fotografií až po tisk. Pozornost, kterou problému věnujete, může přinést výrazné vylepšení reprodukce barev ve vašich fotografických projektech.

I když se může zdát komplikovaná, s dostatečným základem teoretických znalostí a zejména chutí se s ní seznámit, můžete dosáhnout věrného zobrazení barev a konzistentního tisku. Pokud však nemáte čas nebo zájem  proniknut do problematiky, jednoduchým krokem je nastavit všechna svá zařízení, která používáte pro fotografování a prohlížení  fotografií, na režim sRGB. To zajistí, že vaše zařízení budou pracovat v jednom standardizovaném barevném prostoru a minimalizuje to komplikace spojené se správou barev.

Dobré světlo.

Miroslav Kopecký 2023

chci objednat fotografie